Třídit, netřídit, třídit, netřídit ...
Musíme si uvědomit, že nic není nekonečné a stejně je tomu se surovinami, které nám slouží k výrobě zbytných i nezbytných hraček k dennodennímu užívání a bez kterých si často nedokážeme představit naší denní rutinu.
A přitom stačí tak málo, aby se jazýček vah otočil v náš prospěch či neprospěch. Moc času nám nezbývá.
Člověk nemusí být Grétou, aby viděl nebo neviděl plýtvání, kdy si nevážíme vysloužilého výrobku, který se pro mnohé mění v ten odporně znějící stav - ODPAD.
Co vlastně denně vyhazujeme? Co týdně, co měsíčně? Víme, jak dlouho trvá rozklad na skládce? Víme, jaké "sajrajty" vznikají louhováním chemikálií z vyhozeného odpadu? Je pro nás strašně pohodlné vyvézt naše odpady na skládku, není pro nás příjemné chodit pravidelně s vytříděnými plasty, papírem, sklem, vysloužilým oblečením, vysloužilou elektronikou, vysloužilými sportovními potřebami k místům, kde mají šanci být náležitě zpracovány na nové výrobky.
A často vlastně neumíme technologicky zpracovat např. formou recyklace výrobky, které používáme. Stačí se podívat kolem sebe a zjistíte, že vše má svoji omezenou životnost a nastane ta klasická otázka Jana Nerudy: Kam s ním? Recyklovat, spálit (energeticky přeměnit na teplo, elektřinu) ...
Tak to je jen několik myšlenek k zamyšlení ...
Lebrok Ířij
